September 5, 2017

Please reload

Nejnovější příspěvky

Krámek představuje řadu ENERGY. Jsme konzultačním centrem!.

October 31, 2017

1/10
Please reload

Vybrané příspěvky

Nikdy není pozdě sbalit si bágl

September 27, 2019

Před pár lety jsem se vydala na Cestu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela přes celé Španělsko. Měla jsem čtrnáctikilový bágl a velkou touhu splnit si svůj sen. Jít Cestu poutníků za ostatky sv. Jakuba, Kristova učedníka do Santiaga a dojít z francouzských hranic ze Saint-Jean-Pied-De-Port přes Pamplonu, Logrońo, Burgos, León, Santiago de Compostela až na konec světa do Muxie. Je to asi 900 km. Chtěla jsem jít sama a sama jsem také šla. Do dnes netuším kolik kilometrů jsem vlastně ušla. Myslím, že to bylo mnohem více, protože mé orientační schopnosti jsou velmi, velmi žalostné a bloudila jsem prakticky neustále.

Co zabalit sebou?

Měla jsem „bágl“ , který vypadal malý v porovnání s věcmi, které jsem si hodlala sebou vzít na mou duchovní a osvícenou pouť.  Vážil čtrnáct kilo a já padesát dva.  Jsem „praštěná“ blondýna a mám dva již dospělé syny. Dnes se musím smát při vzpomínce na obsah mého zavazadla, které mělo mít 10% mé tělesné váhy. Zabalila jsem si sebou dvoje džíny, jedny džínové a jedny lněné kraťasy, asi šest triček, dva nátělníky, jeden silný podšitý svetr, čtyři kalhotky, čtyři páry ponožek, pláštěnku a nepromokavou bundu. Jedny kožené pohorky, trekové sandále a kecky. Měla jsem sebou na celý měsíc balení slip vložek, dva malé ručníky, šampón, suchý šampón, sprchový gel, balzám na vlasy, zubní pastu, kartáček, tužidlo a kartáč na mou úpravu vlasů, ústní vodu, mýdlo s jelenem na praní prádla, lesk na rty a další „životně důležité“ věci jako je esence levandule, tea-tree olejíčku, máty peprnné, ylang-ylangu a lékárničku. A konečně od mé sestry Kristýnky produkty ENERGY a to Skeletin, Drags Imun a Revitae. Pak ještě kompas, i když vůbec nechápu, jak se to obsluhuje, synův universální nůž a stříbrnou pásku co zalepí vše. Musím podotknout, že všechny kosmetické přípravky jsem cestou vyhodila. Vyhodila jsem i jedny kalhoty, kraťasy a asi čtyři trička. Vyhodila jsem toho v zoufalství nad tíhou, kterou jsem nesla na svých zádech během svého putování doopravdy mnoho.

Začíná hra na poutníka

     Přemýšlela jsem jak popsat Poutníka a nejvíce mě oslovila definice od francouzského spisovatele Jean-Christophe Rufina: „ K proměně ve vagabunda dochází u chodce velmi rychle. Ať již vyjdete sebevíc vychovaní a spořádaní, netrvá dlouho a pod vlivem Cesty odhodíte ostych a důstojnost. Nezměníte se sice na zvíře, ale nejste už ani docela člověk.“

„Druhý den putování přes Pyreneje, znavená, zpocená a celá bolavá přicházím do Zubiri. Ušla jsem asi 25 km a jediné po čem toužím je sprcha, a naplnit si žaludek, protože mám příšerný hlad. Našla jsem Municipal Alberte ( státní ubytovnu ). Pomalované zdi s výjevem poutníků, byly ukazatelem, že jsem na správném místě. Prostorný dvůr s dvěma budovami. Nacházím kancelář. Zaťukám a nesměle otevírám dveře. Najednou vyběhne starší Španěl, který se na mě okamžitě začne smát. Ukazuje mi, že si mám zout boty a nechat je venku i se svou holí, která ho mimochodem velmi upoutala. Bere mou hůl, která již je zbavena kůry, do svých rukou a začíná velká „šou“. Španěl s mou holí přímo dovádí jako smyslů zbavený. Jeho mohutné břicho mu poskakuje v zápalu bojovného tance proti imaginárním býkům. Tvář mu zrudla a na čele se objevil první pot. Stojím a nevěřícně zírám na ten výjev, kterého jsem svědkem. Po chvíli řádění se Španěl uklidnil, otřel si pot z čela, odložil mou hůl a okamžitě mě táhnul do kanceláře, kde jsem absolvovala obvyklý rituál pro poutníky, toužících po střeše nad hlavou a sprše, kam vedly okamžitě mé první kroky. ……..“ ( úryvek z mého vyprávění o Cestě do Santiaga de Compostela)

Mohu napsat, že Cesta mi dala neskutečně mnoho. Procítila jsem ve svém srdci svobodu, která tam již navždy zůstane, stejně tak jako úcta a pokora k přírodě. Zjistila jsem, že člověku stačí ke štěstí to co unese a že mi přináší radost rozdělit se s druhými o jídlo a o vše potřebné, co ke své cestě potřebují. Tato Cesta je živá, celá vás prostoupí do poslední buňky vašeho těla, pohltí vás a ovládne a vy najednou zjistíte, že jste její součástí, že vy jste Cesta. Je to velice silný, mystický okamžik. Přijde zjištění, že si s Cestou povídáte, že s ní trávíte celé dny, stejně jako mluvíte sami k sobě, ke svému tělu a ke své duši. Mluvíte ke svému báglu, kde nesete vše, co máte a prosíte všechny svaté a anděly o ochranu, o dobré počasí, prosíte a prosíte. Prosíte sami sebe, ať zkoušky na této Cestě zvládnete a Cestu ve zdraví dojdete.

Jakmile se jednou sami vypravíte na Cestu a nevzdáte to po prvním týdnu všech možných útrap a strádání, kterému budete vystaveni, není již cesty zpět. Nikdy se nevrátíte stejní, jako když jste odjížděli z domova. Ta změna je obrovská a přitom nepatrná pro vaše okolí. Ve vašich očích se začne zrcadlit všechno to prožité dobrodružství, v srdci si ponesete radost a svobodu, ve své duši budete mít celý širý svět. A hlavně už budete navždy vědět, že vše co vám kdy přijde do cesty, zvládnete. Ucítíte víru v sebe a klid, ten stejný klid jako když procházíte nádhernou přírodou Pyrenejí a jen mlčky žasnete nad krásami, které dokážete vnímat všemi póry svého těla. Nad vůněmi, které zaplaví veškeré vaše smysly do té míry, že budete mít pocit exploze celé vaší bytosti do všeho toho kolem, co vás obklopuje. Uvědomíte si, že jenom EGO nás odděluje a že jsme pouhými mravenečky ve velkém neprozkoumaném vesmíru. Možná se rozbrečíte nad štěstím a radostí ze života, i když si budete ošetřovat puchýře na nohou a v pekelných bolestech se „poplazíte“ dál. A třeba si uvědomíte, že nejdůležitější je cesta se vším všudy, že je dobré určit si cíl, ale když ho dosáhnete v tom velikém očekávání, můžete být zklamáni a opět se rádi ve vzpomínkách vrátíte na Cestu. Moje máma mi nedávno říkala, když jsem ji nadšeně s chvějícím se hlasem, s očima zalitými slzami dojetím líčila, že chci obout mé toulavé boty a vyrazit alespoň na pár dní do světa, : „Ty už jsi zapomněla na tu bolest, viď ?“ Nezapomněla! Nikdy nezapomenu. Je to jako po prvním porodu. Rodila jsem svého syna třináct hodin. Peklo na zemi, fakt. Injekce, kapačky a nakonec přišel na svět kleštěmi. První hodiny po jeho narození jsem si říkala, že už končím a že Krištof bude jedináček, ale když jsem vylezla po týdnu z porodnice, tak jsem věděla, že bude mít sourozence, protože jsem zažívala nádherné pocity štěstí a lásky. Tohle je podobné. Na bolest nezapomenete, jen ji už fyzicky necítíte a nechcete skončit, protože se tomu nic nevyrovná. „Kdo jednou zkusí, nechce jinak.“

A proč je tedy chůze tak moc důležitá?

Protože se hýbete. A protože je to nejpřirozenější pohyb pro člověka. Vaše kostra se chůzí rovná, zapojujete svaly a šlachy. Bystří se vám smysly a co je nejdůležitější, mozek pracuje v jiném režimu. Jste v přítomném okamžiku. Je to i taková existenční nejistota, která prospívá. Nejistota uchovává duševní pružnost a jas. Putování přináší také mnoho užitečných vlastností jako je skromnost, nezávislost a vytrvalost. Překonání strachu, skleslosti těla i ducha. Úctu k zemi i domorodcům. Chůze vám dává svobodu.

A proč cesta sv.Jakuba?

Protože jsem na ní dokázala překonat sama sebe. Protože tato cesta je geniální v celém svém úseku. Musíte zdolat dvoje hory a to Pyreneje a hory v Galícii. Pět týdnů s baťohem na zádech. Ušla jsem asi 900 km přes hory, lesy, louky, pole, vinohrady. Podél silnic a dálnic. V dešti, slunci, větru. V radostných i strastiplných náladách. V nadšení i rozčarování sama nad sebou. Poznala jsem mnoho úžasných lidí všech národností a kultur a zjistila jsem, že si všichni napříč jazykovým bariérám rozumíme, že stačí jen být a možná, zcela určitě, snít. Že život je o tom plnit si své sny.

A co přípravky ENERGY?

Po celou cestu jsem užívala SKELETIN. Nohy sice bolely, puchýře jsem měla neustále a pod tíhou čtrnáctikilového báglu jsem občas kulhala, ale nevím v jakém stavu by jsem byla a zda by jsem celou cestu zvládla ujít, kdybych Skeletin pravidelně neužívala. Drags Imun jsem si kapala každý den do láhve s vodou a brala jsem i Revitae. Přežila jsem. Vrátila jsem se z Cesty a otevřela jsem si v Litoměřicích krámek „ U dvou přátel“ kde je konzultační centrum produktů ENERGY a kde se konají  i další pravidelné přednášky a kurzy.

Na mé poutní cestě jsem získala nadhled a víru. A vím, že sny se plní. A že vše má v životě svůj smysl.

Sdílej na Facebook
Líbí se mi to
Please reload

Najdete nás i na Facebooku
Please reload

Archiv
  • Facebook Basic Square

© 2016 by Marcela Vaňhová  

Všechny texty a fotografie jsou majetkem společnosti a je zakázáno je kopírovat nebo jinak rozšiřovat.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now